30. Tré milců.

Byla děva světu k rozkoši,

Namlouvali ji tři jinoši;

Každý z nich jí věno daroval,

Každý z nich své věno schvaloval.

První pravil děvě: Nemám nic,

Leč mám párek divných holubic.

Pěstovány byly nektarem,

Zpěv jich jímá srdce očarem.

Druhý za věno jí nesl meč

Proti nepřátelům na oseč;

A ten třetí z mládenců těch druh

Donesl jí věnem zlatý pluh.

Čekali teď, co jim odpoví.

Tedy se k nim děva prosloví:

Všechny tyto dary z lásky jdou,

Všechny srdci mému drahy jsou.

Dárek onen milých holubů

Sličný znak jest lásky při snubu;

Leč jen matná hra jest jejich zpěv,

Neukrotá osudů jím hněv.

Meč – to dobrá pro půtku je zbroj,

Ale z něho nejde bláhy zdroj.

Pluh jen může bláhu pevnou zdíť,

Jeho dárce jen mne může míť.

Děva tato jestiť naše vlast,

Milci – rádci, co jí strojí slast.

Vlasti vyšla bláha od pluhu,

Mějme v úctě jeho zásluhu.