305. Přítomna jsou vždy mi všecka milá

Přítomna jsou vždy mi všecka milá

Místa kraje toho drahého,

Kde sme našli jeden druhého,

Kde mne střetla, kde se rozloučila;

Onna louka v háji ušlechtilá,

Motýla kde jala krásného,

Onna jeskyněčka Götheho,

Co nás v dešti na procházce skryla:

Ten břeh strážný, kde Ji sníček bavil,

Ten keř, co Ji, když si na věnček

Růže brala, perstík pokrevavil;

Každý strom, květ, kterého se dotkla,

Posud znám, ba i ten kamenček,

Kde se jednou nožka Její potkla.