31. Drahá! slyš mé smutné pění,

Drahá! slyš mé smutné pění,

Spravedliva ke mně buď,

Milost mému provinění,

Bez viny mě neodsuď.

Byla mi ta doba drahá,

S tebou o svém štěstí snít;

Šťasten byl jsem – ty též blahá –

Již to nemá více být.

Sedávali jsmetě spolu,

Věrnost jsem ti přisahal –

Ulevuje svému bolu

Vřele jsem tě celoval.

Líbezně se's na mne smála,

Ruce splétaly se nám,

Ohněm's pro mne čistým plála – –

Čas ten na věky tem tam!

Promiň milá milci svému,

Osud vládne každým z nás –

Odpusť! odpusť nevěrnému...

Pro vlast v boj zve trouby hlas!