31. Večer.

Viz, tam za hor za čeřeny

Vládce dne se ubírá,

Večer s úctou zlaté pleny

K odchodu mu prostírá.

Žíha zlatá přečarovně

Veškeren kraj ovíjí,

A ta krása malbě rovně

Z jezera se odbíjí.

Ode mroucích protklá svitů

Mhla se krajem rozplývá,

Pokoj svatý od blankytu

Na zemi se vylívá.

Všechen tvor již s tužbou spánku

Ukládá se v náručí,

Každý hledá svoji schránku,

Ani brouček nezvučí.

Zavírají se mně zraky

Též tou mocí tajemnou;

Ty, jenž sídlíš nad oblaky,

Milostně bdi nade mnou!