32. Plný tu čas posud není.

Při svém pultu před knihovnou

Stojí anděl Uriel,

A tu čarou k němu rovnou

Vletí anděl Gabriel.

,Prosím, bratře, ponahlédni

V moravský tuť foliant,

Kdy přec svému přijde ke dni

Přítel náš, ten predikant.

Už jest mi ho skoro líto,

Stýště si on velice,

Že jest sám, ač z písem ví to,

Kde kněz, tam že kněžice.‘

Vece. A ne bez obtíží

Chopí se ten matriky.

Už to má, jen ještě vzhlíží

Na orloji rafiky.

„Plný tu čas posud není,

A on čekat neumí,

A čta Boží zaslíbení,

Nedobře jim rozumí.“

Řeklť. Faráři pak ráno,

Když otvírá proroka,

Jak by schválně pro něj psáno,

Toto padne do oka:

„Sup se hnízdí, luňák skřečí,

Jinak to být nemůže,

Nebo podlé Páně řečí

Nebudeť druh bez druže.“