32. Sláva dni, jenž podal matce Tebe,

Sláva dni, jenž podal matce Tebe,

Stkvi se věčně v slunci jeho nebe,

A zář v lesku slasti drahně Tobě

Perlou ctnosti Tě a růží zdobě.

Kdybych cárem severů slovanských

Byl neb kníže ve Vlachách romanských,

Koupil bych Ti drahé kmenty, šaty,

Neb z Persie dal přinésti obdar zlatý.

Ani toho, ni onoho není,

Ale za to v ústech sladké pění,

V srdci převýborné citů sklady

Mám co rozekvetlé z růží sady.

Věnec uplítal jsem pro Tě tady

A v něj vpletl lásky svojí vnady:

Přijma jej okem spokojenosti,

Vzhlédni naň a na mne z upřímnosti!