32. Stavění.

Špatně zděný svět já hněvně bořím,

Jejž mi bludné dumy zřizují;

Světy nové z mysli vyplují,

Na ohnisku nových světů hořím.

Do hvězdových plamenů se nořím,

Zas se moje světy zničují;

Červ mi praví: jináč kolují

Boha síly – a mír nový tvořím.

Nikdý, nikdý konec této stavby!

Nikdý nelze duchu zvolati,

Tady přístav daleké té plavby.

Věčnost otvíráť mi teprv bránu,

Mohu-liž ji rázem pojati,

Nejsa ni co krůpěj v okeánu.