32. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,

Tak teď prostě, a tak jemně stojí,

Ach tak krotce a tak vznešeně,

Plná ohně, a tak studeně,

Tak je smělá, tak se čehos bojí;

Tak mře želem, tak se k smíchům strojí,

Jasným okem tak zří zmateně,

Tak chce mnoho, a lká skroušeně,

Tak nic nechce při vší tužbě svojí:

Aj hle modla k tomu hotová:

Jak dva bozy s srdcem hospodaří,

Osud s láskou, tato s oným sváří;

Leť tam k Tybru s lístkem holoubátko,

Řka by hned sem přišel Kanova,

A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.