32 Tak tiše sedím – orloj s věží bije –

Tak tiše sedím – orloj s věží bije –

nad knihou veršů v teskném zadumání,

je letní večer, blýská se a lije

a vítr prach a listí v sadě shání.

Vše ztichlo kolem – vše, co trpí, žije,

blesk sjíždí s nebe v rachotu a lání –

kdos vešel ke mně – objal mne kol šíje

a hlavu moji laská měkkou dlaní.

Tvá ruka je to, cítím teplo její,

jak vlas můj hladí, jak se prsty chvějí –

zas nový blesk – a okno letí s třeskem.

Pták vyplašený, oslepený bleskem –

noc hluboká – a dopuštění Boží –

mým oknem vlét' a used' na mém loži.