32. Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,

Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,

Z dvojí strany nepohostinná,

Zádumčivá, smutná pustina

Spor s ním vedla o úrodnou pruhu.

V bolův stálém rozkochal se kruhu,

Domovem mu byla hrobina,

Náhrobek mu sláva jediná,

Za znak nosil zármutku vždy stuhu.

Jeho kraj se ročně stával rovem,

Každý zpěv mu stonul v plačnou dumu,

K smrti jen si snoubil sličnou umu.

Teď spě baží po životu novém,

Vyhlídá a ptá se pořád tlumu,

Brzo-li ho Pán zas vzkřísí z rumů.