32. Zvonění.

O přelahodný hlase zvonů,

Ó hudbo plná svatých krás,

V jak sladké slasti vezdy tonu,

Když kouzla zvuků plynou z vás?

Když za neděle ten váš zvukot

Se po krajině prostírá,

Hned po přírodě tuchne hukot,

A vesmír uši otvírá.

Tu větřík v háji váť se bojí,

Tu stoulí v tichu jezero,

A k modlitbě se pole strojí,

A kleká tvorstvo veškero.

Tu mění na chrám velkolepý

Se celá Boží příroda,

Tu na úpory, háje, štěpy

Se hostí s nebe lahoda.

Tu stávají se z květin svíce,

Z nichž chvála vzhůru plápolá,

A kadidla z nich na tisíce

Se proudí sloupy dokola.

Tu anjel Páně dolů slítá

Vzav požehnání ze zdroje,

A v zlaté báni lidem skýtá

Dar nebeského pokoje.