325. Kolikráte myslím o tom našem

Kolikráte myslím o tom našem

Národu, a jeho velkosti,

Ale na zlomky a drobnosti

Rozervané zhoubným satanášem;

Pod knížetem, cárem, králem, bašem

Žijícím, co kaluž, v temnosti,

Veždy, duchem pelným žalosti,

Volám takto za Izaiášem:

„Rozmnožil si národ tento, Pane,

Ale nezveličils veselí!“

A v tom selza z oka mého kane;

Nebo všeho světa zlořečenství

Na velký se národ schumelí,

Nepomkneli dále člověčenství.