326. Stokráte sem mluvil, teď už křičím

Stokráte sem mluvil, teď už křičím

K vám o rozkydaní Slávové!

Buďme celek a ne drobtové,

Buďme aneb všecko, aneb ničím;

Národem vás zovou holubičím,

Než ai holubi jsou takové,

Že milují hejno spolkové,

I vám tedy vlastnost tuto žičím:

Slávové, vy národ zlomkovitý!

Síly sjednocené dělají,

Než proud mělkne a schne roztočitý;

Slávové, vy národ mnohohlavý!

Moudří horší smerti neznají,

Než jest život hnilý, prázný, tmavý.