33. Broučkova píseň.

I vždyť jsem já přece rád,

Že jsem také na tom světě,

Ač zřím v sobě více vad

I než polních kvítků v létě.

Svět by se sic točil dál,

I bychť se byl nenarodil,

Mne však nebýt, můj by Král

Za práci měl menší podíl.

Ó šlo Mu to tvrdo dost,

Stálo Ho to něco vzdechů,

Když mou vlastně nosil zlost,

Umíral pak za posměchů!

Než co chtěl, to vykonal,

Ne-li více, ač se nezdá:

Doznáť Boží tribunál,

Krásnější že jsem než hvězda,

Ač jsem jenom a chci být

Z prachu země vzatý brouček,

A jak mdlý jen můj jest kmit,

Poví těch, jimž svítím, hlouček.