33. Již se zimní noci krátí,

Již se zimní noci krátí,

vlašťovičky k nám se vrátí,

pampelišky zkvetou v ráz:

ty jen nevracíš se z cest,

nepřicházíš mezi nás –

místo tvé tu prázdné jest.

Vše se vrací ve svá hnízda,

kos v nich sladké písně hvízdá,

voní střemcha, kvete bez:

ty jen nevracíš se z cest;

marně čekáme tě dnes –

místo tvé tu prázdné jest.

Vůně, barev čar se splítá,

pomalu již růže zkvítá,

již jsi míval tolik rád:

což se nenavrátíš z cest,

což se nechceš ke svým znát? –

Místo tvé tu prázdné jest.

Pozvolna se dnové zkrátí,

vlašťovičky v jih se vrátí,

uschne květ, list spadne v ráz:

ty už nevrátíš se z cest –

v duši žhne nám smutku mráz,

místo tvé že prázdné jest.