33. Kométa.

Víš-li, co jest kométa,

Jenžto světem polétá?

Slunka jest to poslice

Na světové hranice.

Přemnoho jich slunko má,

Každá z nich mu k službě plá,

Poslušně se dává v pout

Na nejzazší světa kout.

I jdou slunku na zvědy,

Prohlédají sousedy,

A když prošly celý svět,

Se zprávou jdou k slunku zpět.

Poprosím já kométu,

Když k nám přijde v poletu,

By mne vzala v světy dál,

Kam ji pošle Slunko – král.

Provedu se světem s ní,

Až kde sád se světa skví,

A kde z toho světa most

Propíná se na věčnost.

Tam se zrak můj podívá,

Kde zdroj světla vyplývá,

A vám z věčných okresů

Zárod bláhy donesu.