33. Tíží hruď mou povinění mnohá;

Tíží hruď mou povinění mnohá;

Proto vzdychám v hlasném nářeku,

Pro toli že mého nevděku

Sešle na mne Pán snad muka strohá!

Kam se dá tu pro útulek noha?

Ku kterému v schránu člověku

V nesnází své šťastně uteku?

Bych vzal křídla, neujdu předc Boha.

Všudy Bůh jest, v něm se všeci hýbem,

Pořád on nás chová ve své moci,

Potříť nás můž každou chvíli tříbem.

Hvězda však mi svítí předc v té noci,

Jenž mi chyště bláhy temeniště,

Vzíť k samému k Němu útočiště.