33. Žel.

Outlé děcko plésá ve hře svojí,

Ono tichne kvítků loutkami;

Jarý jinoch děvy ústami

Hlasnou srdce touhu němě kojí.

A choť muži trapný smutek hojí,

Naproti mu vyjde s dítkami;

Starec vida mezi hvězdami

Svoji spásu, sebe uspokojí.

Má jen duše na tom zemském moři

V míru neutichne na věky,

V lůnu vlasti v žel se jenom noří.

Tu kde slavné zněly jednou žalmy,

Choré vanou z duší nářeky,

Roste křoví, kde jsou čněly palmy.