33. Žhne slunce. Dole tiše

Žhne slunce. Dole tiše

v dál pluje Sázava.

Za lesem ves. Nad mrtvým

tam hudba vyhrává.

Les voní. V mrtvé ticho

ta žalně zapadá,

a v rozsmutnělé srdce

mé teskná nálada.

Kdo žili tu, mně milí,

za nízkou zeď šli spát.

Za lesem ves. Nad mrtvým

jsem slyšel vyhrávat.

Žhne slunce, voní lesy.

Zřím v dávnou minulost –

Jak hudba blížila se,

s ní smutek šel a rost.