333. Ach! kam ste se předce odebraly

Ach! kam ste se předce odebraly

Vy dva krásné roky mládenské,

V nichžto se dvě duše slavenské,

Tak, jak nikdy jiné, milovaly;

Kde sme v zimě ve světnici hraly,

V létě v zahradě se Edenské,

Večer v hudbě, v řeči vlastenské,

V malířství se ve dne cvičívaly:

Kde hned v člunku po Sále sme hlasně

Pěli při slunečka západku,

Hned zas všaké čítávali básně;

Básně, jež má láska stokrát četla,

I pár, na čest Jí a památku,

Přeložila a v ty Znělky vpletla.