34. Ať si vítr mrazový

By Jan Květoslav Klumpar

Ať si vítr mrazový

Profukuje stromoví,

V máji jak v čas podzimní

Srdce se přec rozhřívá,

Citem jemným rozplývá,

Na bratra jak jen pomní.

Slova k slovům již se vinou,

Verše jako voda plynou,

Každý jako vejlupek;

Hotova jest básnička,

Leskne se jak lasička,

Jak je plodil zlatý věk.

Najdou-li se někteří,

Kteří tomu nevěří,

Tyto řádky číst jim dám:

Jak je jenom uvidí,

Svou nevěru uklidí,

Řeknou, že já pravdu mám.

Bratra (druha) mít, jej milovať,

S ním pospolu obcovať,

Což to radosť velká jest!

Kéž nám život osladí,

A u nás se usadí

V jednom českých měst!

Svěť i vzdálenému Tobě

Šťastná hvězda v každé době,

Kudy stoupí noha Tvá;

Blaho vše i v cizině

Tobě buď jak v otčině,

Již Ti Bůh v brzce zas dá!