34 Jak žhavý plamen, jenž mne celou sžírá,

Jak žhavý plamen, jenž mne celou sžírá,

jak věčná lampa láskou napájená

tam nad oltářem dÓmu všehomíra,

hvězd paprskem a krásou ozářená,

mé srdce hoří. Musy mojí lyra

zní jasnou nocí sladce roztoužená,

a zpěv se nese, kam zrak nedozírá,

jak modlitba tak vroucí, bezejmenná.

Ten věčný pramen, z něhož rty mé pijí,

má zřídlo svoje v hvězdách, slunném jase

a v moře věků věčna vylévá se.

Ó, lásko! Tebou zmírající žiji!

Nad hvězdnou klenbou, nad azurem nebe

duch nekonečnost shlédl, poznav Tebe.