34. Nelaj.

V podzim lupení když opadává,

Že již zle jest, mnohým se pozdává;

Nevidí, že pučí vnitřní svět.

Květen ducha jsi ty, listopáde,

Len, jenž v letě kvetl, se již přade,

Přástvy pak jsou věrné lásky květ;

Uslyšíš milý při rozchodníků,

Uslyšíš z ust samých přástevníku:

Kýž ta zima temná jest opěť.