34. Temnou nocí pěvec

Temnou nocí pěvec

s harfou zlatou spěje,

k sladkým tÓnům jejím

zvučnou píseň pěje.

Pod okénkem stane,

sladčej harfa mluví,

nejjemnější píseň

větrem čilým šumí.

Heslo jeho „Mína“

větérkem zašustí,

sněžná ruka jemu

drahé kvítko spustí.

Hoi, tu pěvec jásá,

líbá kvítko milé,

jak-by ústa líbál

děvy ušlechtilé.

Zvučněj harfa mluví,

sladším steskem zpívá,

jak kdy z jara v sadě

vůni máj rozsívá.

„Prchnou sladké máje,

zbledne drahé kvítí,

Ty však na paměti

pěvce budeš míti.“

U okénka v luně

postava se chvěje,

jemu dolů kyne,

pěvec dále spěje.