34. Ve starém parku z jara

Ve starém parku z jara

tam bíle jasmín kvet,

tak tiše plynul život,

a krásný býval svět.

A bledý měsíc doma,

když spat šel po ránu,

ten neprozradil nikdy

tajemství altánu.

Ted v opuštěné cesty

zas listí napadá,

v altánu pavouk tiše

své dumy zapřádá.

A zasmušilý Amor

na léta na jiná

snad vzpomíná a marně

on luk svůj napíná.