34. Z ruky přátelské, jež dává

Z ruky přátelské, jež dává

kytice a svíčky na tvůj rov,

dojemná nás došla zpráva:

u hrobu že tvého zkvetla

pomněnka jak dárek vdov,

jako posel nebes světla,

opojné jež jaro v šíro niv,

v moře květů, v barevný svůj div,

čaromocně vekouzlilo...

I v to naše srdce slilo

na sta bolných vzpomínek,

co nás dnes rok opustilo

v podzim žití, v teskný věk.

Vzpomínky ty věrnost stálá

k tvému hrobu promítala

žhavou touhou v tisíc květů:

sladkou růží, pomněnek – –

A hle, v podiv všemu světu

naše tklivé vzpomínání

jedné pomněnečky v květu

u tvého se hrobu sklání

jako symbol vroucí touhy

osladit tvůj spánek dlouhý,

šeptat tobě něžné zkazky

všemohoucí naší lásky,

abys u věčný svůj sen

necítil se opuštěn.