340. Příteli, tys ušel k Tatrám zlatým,

Příteli, tys ušel k Tatrám zlatým,

Chodíš po salašech, teplicech,

Ryby na zábavných udicech,

Zvěř a ptáky v horách lovíš zatím,

Tam se divíš kráskám pěknošatým,

Tu hráš při veselých láhvicech,

A já po Budinských vinicech

Selzy horké rozsýpám a tratím:

Tebe těší stádo rychloskoké,

Sklenný potok jdoucí přes pole,

Ženci zpěvní, slunce velkooké;

Celá země ještě se ti směje,

Já pak sem už co pták na kole,

Čím skůr odsud odletěti chtěje.