341.

By Josef Vlastimil Kamarýt

Vesele si chlapec skočí,

když jest rodičům svým z očí.

Mní, jsa vzdálen od lidí,

že ho žádný nevidí.

Na to nemá pomyšlení,

že v tom světě místa není,

kdež se před Bohem lze skrýti,

před ním něco utajiti.