342. Onemocněl sem byl, chřadlo tělo,

Onemocněl sem byl, chřadlo tělo,

Bolest sápolila v útrobě,

Už sem od poly byl ve hrobě,

Lékařství pak všecko neprospělo;

Aby ještě ovlažení mělo

Sardce v té a jazyk chorobě,

Kapku tokajčiny ve mdlobě

Posléz mi se okusiti chtělo:

Mámli umřít, sem ten důraz dejte,

Řeknu , ale v onu stříbernou

Lyžici jej, co mám od Ní, lejte!

Sotvy že sem drobet usta smočil,

Takou moc má láska příšernou,

Hned sem zdravý z lože svého skočil.