345. Ač už dnů mi smutně proplakaných

Ač už dnů mi smutně proplakaných

Množství způsobila veliké,

A sám osud světy toliké

Verhol mezi sardce milovaných;

Předce posud žije v nepřervaných

Svazcích bez proměny všeliké,

Vždy se jako dítě zlozvyké

Pěstuji jen v ranách od Ní daných:

Ač můj život strastmi moří všemi,

Sliby proměnivši v nálezy,

V Nebojši a v Daliborku zemi;

Zkouška ta mne předce nepohnula,

Ještě líbám onny řetězy,

Ve které mne ruka Její vkula.