346. Krásná Češko v Plezni! i já zváti

Krásná Češko v Plezni! i já zváti

Velkým Petrarku chci velkého,

Nelze mi však toho slavného

Muže na se přirovnání bráti;

Nade jednou Laurou pěkně lkáti

V loktech druhé, to nic těžkého,

V řeči štastného a vděčného

Národu, jest rozkoš básně psáti:

Já kde vtipem, tam i sardcem bývám,

Jeho křídla sobě zvolily

Sladkou šalbu jen, já pravdu zpívam;

Jeho Znělky nepodlehly času,

A mé se už dávno rozbily

O zdi Tater tverdých bez ohlasu.