347. Už se rovně udatnému reku

Už se rovně udatnému reku

Bráním lásce mečem dvosečným,

Předce učinit mne bezpečným

Posud nelze dálce ani věku;

Pustil sem se už i do útěku

Světem širokým a zmatečným,

Než jak Meander sám zpátečným

Tokem veždy k zřídlu svému teku:

Ta všech krás a cností vychovanka

Uřekla mne tak, že nesprostí

Čarů těch mne žádná světa stránka;

Ani nechci, nebo toby citu

Vzalo pramen všechněch radostí,

Ustám řeč a život mému bytu.