35. Nemysli, milý bratříčku!

Nemysli, milý bratříčku!

Že jsem na Tě zapomněl,

Že Ti k svátku ni z veršíčku

Lyry mé cit nezavzněl.

Umky všecky v díle byly,

Ano i Apollo sám,

Aby přání vyrobily

Reginám a Ludmilám.

Pastýřové zpívávali

Nevědouce o Umkách,

A děvy je věnčívaly

Neslyševše o dumkách.

Kde jsi, věku blahoplodý,

Kde vřel pramen Kastalský

V srdci pěvce písněrodý,

Jako oheň Vestalský?

Nyní všecko rozdvojeno,

Darmo souzvuk se hledá;

Co kvetlo, byvši spojeno,

Vadne, hyne, ubledá.

Každý štěstí venku hledá,

Básník Umky chytá, bloud!

Ač štěstí jen v srdci sedá,

Kdež se prýští básní proud.

Nebudu na Musy čekat,

Sám si struny naladím,

Nechám vlastní cit v ně vtékat,

Ohlas v řádky posadím.

V letě, v zimě jest zelený

Trvanlivý zimostráz:

Tak Tvůj život neumdlený

Potrvej po všechen čas.

Přes květnaté luhy vane

Lahodě zefír blaze;

Kéž Ti štěstí povždy plane

Žitím květné po dráze!

Okolo se jílmy plete

Réva hrozny krášlená;

Kéž Ti věrně choť Tvá kvete

Prostřed dítek blažená!

Takli se Ti bude díti,

Pevně pak v té víře stůj,

Že upřímnou radosť míti

Bude věrný bratr (přítel) Tvůj.