35. Poset tisícerem kvítí

Poset tisícerem kvítí

Palouk pestrý, zelený –

Na něž měsíc vlídně svítí,

Lásky přítel milený.

V besídce dvé milců sedí,

Sešli se tam potají;

Ruku v ruce na se hledí,

Rty jich šepcí – líbají.

Ach těm blahým svět je rájem!

Já jen, příšerný co duch,

Sám zde bloudím krásným krajem,

Stín můj černý je můj druh.