351. Před včerem sem, právě když se tmělo,

Před včerem sem, právě když se tmělo,

Slyšel strašnou píseň sovinu,

Včera mne dlaň celou hodinu,

Sverběla, dnes v levém uchu znělo;

To se všecko státi nemuselo

Mimo důležitou příčinu,

Zajisté mi smutnou novinu

Proroctví to zvěstovati chtělo:

Cože se Jí stalo, milý Bože!

Snad šla někam cestou dalekou,

Či Ji nemoc uvalila v lože?

Či snad voda květnici Jí snesla?

Či Ji urazil kdos nevděkou?

Či – než chraň mne nebe toho hesla!