36. Doba bije; člun již stojí v brodu,

Doba bije; člun již stojí v brodu,

Veslo k spěchu zove nezbedné;

Strach mne jímá, líce mé bledne;

Ještě chvílku, volám, ku rozchodu.

Nohy rychlé znaly času škodu;

Rozvlasená oknem vyhlédne,

V náruč letí, v hrůzy bezedné

Slzou smáčen každý stupeň schodu.

To má láska, že čím hoří výše,

Jazyk služby dlužné nekoná,

Upí jedno, lká a nyje tíše;

Zlíbám celou: padne opona!

Jmu se co stín, došed Charona:

Nu vez tedy v ony stínů říše.