36. Episoda z pekla.

K oddechu si poblíž pece

Sedají, an ďábel vece:

,Tu jsou karty.

Za mé varty

Hrejte, klejte,

Anebo si povídejte,

Zrzavý ty Konyáši,

Jak se ti ten oheň snáší?‘

„Ah, ba snáší. Jak tak z nouze.

Takové to přec jen není,

Jako když jsem k zvelebení

Svaté církve biblí pouze

Zapaloval na tisíce,

Sprostých pak kněh mnohem více.

Hahá, to byl jiný plamen

Než ten tady z polen, kamen.“

,„Pálit písmo? Totě sprosté,“‘

Řekl Clarence vévoda.

,„Než ať ten tvůj plamen vzroste

Jak v mé vlasti svoboda,

Jako bych jen na knot plinul,

Honem ti jej uhasím

Tím, v němž žil jsem, v něm i zhynul,

Přelahodným malvasím.“‘

,Škoda vína, raděj krví,‘

Robespierre odvětí,

,A byť jste si peklo drvy

Dvakrát neb i potřetí

Vytopili nad vši míru,

Zhasím vám to z krve v víru,

A z půl pekla bude rybník.‘

Rce, a při tom na zem pline.

Hochovi pak hlavou kyne:

,Ej, ty tady,

Holobradý,

Nejde na tě z toho hrůza?

Hm, jaks ty se ale dostal

Sem, kde taká sídlí luza?‘

Černých se dvé očí zvedne.

„Ach, já jsem jen jednou jedné

Krásné děvě od Florence

Lstivě strhl poupě z věnce.“

„Jenom jedné? To jest málo.

Vidíš! Zdaž to za to stálo!“

Jezuita hochovi

Převelebně napoví,

Když tu vzadu,

Sebevládu

Ďábel ztrativ, jal se smát.

,Hrom a peklo, on se ještě

Vysmát se nám opováží,‘

Robespierre chopiv kleště,

Řve a ďáblu leb rozráží.

Hoch pak chopiv poleno,

Praštil ďábla v koleno.

A hned z rvačky stal se boj:

Tu se ďáblů valí tlupy,

Ďábelníci tu se kupí,

Ďábelnic tu letí roj.

Pec se zboří,

Peklo hoří,

Slyším už i rachot hromů,

Zděsím se, a běžím domů.

Nevím, co se dále dělo.