36 Jsem jako lyra, na níž ruka hraje –

Jsem jako lyra, na níž ruka hraje –

když dotkneš se jí, zachvějí se struny,

zpěv zvučí nocí, čárné písně máje,

zpěv věčné lásky jásá v svitu luny.

Má duše, děcko, poslouchá ty báje

a v pohádce si staví carské trůny,

můj strom se krášlí květem, voní, zraje

a paprsek jej líbá žhavý, slunný.

A zlatý plod tam na kaštanu puká

a zralý padá k zemi, jak Tvá ruka

ve strunách hraje. Píseň lásky jásá.

A duše má jak onen kaštan zkvétá

a dozrává v tom žárném teple léta

a zlaté plody svého stromu střásá.