36. Když jsem Ti druhdy k svátku přál,

Když jsem Ti druhdy k svátku přál,

byl jev to mladistvého dítka;

neb co jsem mluvil, co jsem psal,

ač pěkná, byla přec jen kvítka,

jež jsem si jinde natrhal.

Dnes přání vlastní mám a dík;

a slova, jež mi plynou z retů

a zde se řadí v rytmů šik,

jsou kvítka, z nichž Ti vínek pletu,

sám pěstec jich a zahradník.

Však doba není daleká,

kde i ta nejkrásnější slova

zůstanou planá, bezvděká,

když k slovům čin se nepřisnová

povyspělého člověka.

Jsem jako nosný sadu štěp

a doufám, v nedlouhé že době

si získám čestný byt a chléb,

kde bude šťastně žíti Tobě

při lásce mé a bez potřeb.