36. Mocnost času.

Všecko různí čas a v rumy suje;

Vesně květy béře májové,

Panně s lící kvítko růžové,

Matce dítky vrhá v temné sluje.

Města řítí, okeány duje;

Národy on snímá v lůno své;

K dolinám se níží vrchové –

Nové řeky šum – loď hrdě pluje.

Hvězdám nebes jiné dává běhy,

A kdy zatluče si ku právu,

Nové světů nových květou něhy.

I mé oko času mocnost zírá:

Někdy slavná klesla v neslávu –

A hle opět Slávu pěje lýra.