36. Napomenutí.

By František Sušil

Nebuď synu, nebuď skoula,

Děravé jak nádoby,

Sic ti zbude holá mhoula

Ze všech nauk zásoby.

Aniž se ty rovnej moři,

V něžto vody sladké jdou,

Jenž však ve svém vzdoru tvoří

Ze všech jenom hořeč zlou.

Od věrné ty od ozvěny

Vezmi sobě náuku,

Jenž ty písně, co jí vděny,

V krašším vrací ozvuku.

A vždy rovnej v duši ladné

Drahému se kameni,

Jenž tu záři, co pil za dne,

V noci sličněj pramení.