36. Snad jednou kroky zvábí

Snad jednou kroky zvábí

tvé stará zahrada,

až smutné srdce stiskne

podzimní nálada.

A život, až ten zajde,

a všecko bylo klam,

za řekou staré zvony

až zapláčou: to tam.

Topoly osamělé,

víš, strážci tvojich snů,

ty pozdrav zašumí ti

z minulých dávno dnů.

A smutný večer tam až

měsíční zjasní lesk,

zahradou provodí tě

mých písní tichý stesk.