36. V stínu stojí tichý domek,

V stínu stojí tichý domek,

V němž mé blaho vše – můj svět –

Před ním v růžném květu stromek,

Vůkol skví se vábně květ.

Nehledím na vši tu vnadu,

Aniž na co vůkol dbám;

Pod okénko tam se kradu,

Zda svou drahou uhlídám.

Ona spí – jak anděl cnostná

Andělský teď dřímá sen –

Nad gracie jest milostná,

Líbezná co v máji den.

Dřímáť! Závistné mi řasy

Modro očí skrývají;

Skrze prstenčité vlasy

Růže lící svítají.

Ret cos šeptá – ňádra kynou,

Na nich ruce sepiaté:

Snad teď prosby k nebi plynou,

Modlitby to od svaté!