362. Jedněm nemoc ukracuje léta,

Jedněm nemoc ukracuje léta,

Druhé moří záští sokovo,

Tyto nese meč a olovo,

Hrom aneb jed smerti do teneta;

Po těch bývá, když mor přijde, veta,

Tyto zbojství dáví lotrovo,

Jiné klidí rámě katovo,

A mne – láska snáší z toho světa;

Opakujte žel můj zem i moře,

Jiným slasti strojí pochlebné,

A mně láska činí bol a hoře;

Polituj mne nebes celý strope,

Jiným stele lůžko svadebné,

A mně láska hrob a jámu kope!