365. Nejen každá láska jest už suchá

Nejen každá láska jest už suchá

V tomto životě mi vymřelém,

Ani čest mým není účelem,

Ani jmění k němu nepřislouchá;

Ani rozkoš hne mne lektouchá,

Ba cit sotva dělím s přítelem,

Nebo kdo se jednou na vřelém

Opálil, i na studeném douchá:

Žádnému už více nedůvěřím

Štěstí zemskému, a naděje

Pták mi cizým ozdoben jest peřím;

Nestálé jsou světa koleje:

Dnesli zdvihnou na vyšinu slasti,

Shřímají tě zítra do propasti.