369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá

Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá

Bralby k nebi křídla orlice,

Tebe slavil, krásná Světice,

Od Cherubů božích okleknutá;

Tvoje jméno hvězdoharfa dutá,

Hlásá na věčnosti hranice,

Kde se do soustavných směsice

Valí plesů, zvukem jeho tknutá;

Písně moje nejsou ve sirobě

Lásky této více písněmi,

Jen ta prosba nebešťanko k tobě:

Oroduj tam v onné Slávě věčné

Za Slávie slávu na zemi,

Jako dítě za svou matku vděčné.