37. My sobě více nežádáme

My sobě více nežádáme

a budem plni vděků,

když, drahý otče, uhlídáme,

že zdráva Tě a šťastna máme,

a Bůh Ti přidá věku.

A proto přejem Tvému žití

dalekosáhlou metu,

abychom v dlouhém spolubytí

moudrosti perly mohli píti

z Tvých blahověstných retů.

Takž Hospodin, jenž v nebi troní,

Tě chraň své lásky štítem;

a kdykoliv se zakaboní

náš život, nech Tvůj zrak jej sloní

svým usmívavým třpytem.

Tvé ruce pak, jež mile pěstí

a řídí naše mládí,

nech nám tu ještě dlouho klestí

blahostnou dráhu k sídlu štěstí –

my s Tebou půjdem rádi.