37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza

Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza

Dolů splývá v sličném půvabu!

Božského to socha vydlabu,

Jíž se netkla žírná světa hlíza.

Kam on kročí, vášeň s trůnu slízá,

Kam zří, klesá zloba v ochabu,

Kde dlí, všady dušem v ostrabu

Proudně teče věčné spásy míza.

Duha míru se mu v duši skví,

Ňádro jeho – sluje ozvěnová,

Z nížto sláva Boží věčně zní!

Vnitro lásku jak tůň perlu chová,

Kdež se baví, všady ráje staví,

Boží duch v něm věčné divy slaví.