37. Vy, sladké oči zamčené,

Vy, sladké oči zamčené,

tam v dáli v cizí zemi –

pod mrtvým víčkem kryjete

mé štěstí s nadějemi.

Jak blažily jste duši mou,

když hleděly jste svěží;

já zřel, jak v jejich hlubině

sen mého žití leží.

Ach, v říš čarovných pohádek

jste zapředly mou duši;

můj podzim jarem vzpučel z vás,

ráj zkvet mi v světa hluši.

Já vámi byl tak bezpečen

v klopotném žití sváru,

vy zdržovaly jste mou smrt,

mou byly silou k stáru.

Teď vše se ve mně zbortilo,

co spočíváte v dáli; –

tma věčná mrtvým pod víčkem

se teď v můj život valí.

A trhá náhle jeho hráz; –

než uplyne rok s rokem,

tma splyne i mým pod víčkem

s tvým na vždy, hochu, okem...

Vy, sladké oči zamčené,

tam v dáli v cizí zemi –

pod mrtvým víčkem kryjete

mé štěstí s nadějemi.