370. Lítost můžeš nademnou sic míti

Lítost můžeš nademnou sic míti

Jako nad nešťastným jonákem,

Příteli! než proto chudákem

Nechtěj ještě zváti mne a mníti;

Zajisté já v neštěstí lvem býti

Volím nežli v štěstí slimákem,

Třebas Bůh mne stvořil Slovákem

Schopným živě svět i radost číti:

Ale ty, jenž tobě asnad chutné,

Mně už všecky zemských kvasnice

Rozkoší jsou vyčichlé a mutné;

Ani není země ta vlast štěstí,

Sardce jestiť jeho božnice,

Po zemi co cizinec jen cestí.